Největšími propagátory letectví v České Třebové byli: František Formánek – sochař, který stavěl letoun a velice věrohodné modely helikoptér, František Chlapík – stavitel kluzáku a větroně Grunau Baby, Alois Řehák, který poskytl na stavbu hangáru svůj pozemek, Josef Stránský, obchodník, Ladislav Poldauf, Ladislav Švíř a mnoho dalších.
Celostátní organizace Masarykova letecká liga (MLL) byla založena 7.3.1926 a již 6. prosince 1926 byla založena odbočka MLL v České Třebové. Jejím cílem bylo provozovat motorové i bezmotorové létání a postavit budovy a letiště k této činnosti potřebné. Při velkém zájmu asi padesáti členů byly postaveny dvě potřebné budovy. První stála na severním okraji města a byla využívána na stavění letadel a schůzovou činnost. Druhá budova – na tehdejší dobu velký zděný hangár o rozměrech 20 x 25 metrů – byl umístěn severně od města na polích, kde také mělo vzniknout letiště. Stavba byla dokončena v roce 1936. Snaha získat pozemky od soukromě hospodařících zemědělců narážela na neochotu pozemky pro tento účel odprodat. Hospodáři také bránili provozování výcviku. V roce 1936 ve Třebové provozovaly létání dva kluby MLL. Další klub totiž vznikl na Parníku, měl asi deset členů a létal s kluzákem značky „Zlín“. Ještě dnes mezi námi žijí pamětníci pan Jaroslav Fryauf a Hynek Rybka.
I přes potíže s majiteli pozemků bylo do roku 1939 uspořádáno několik leteckých dnů, na kterých byla předvedena motorová i bezmotorová letadla. Pro tento účel byly pozemky pronajaty. Do vlastnictví klubu byl získán motorový letoun Brandenburg, vlastními silami byl postaven větroň Grunau Baby I. Výcvik byl prováděn na kluzáku „Skaut“. Po válce byla činnost obnovena hned v roce 1945 s letadly, které byly přes válku uchovány: s větroněm Grunau a kluzákem Skaut. Opět přišlo nepochopení majitelů pozemků kolem postaveného hangáru a výcvik byl prakticky znemožněn. Proto se již v roce 1946 hledaly nové prostory a možnosti provozu. To se podařilo v prostoru Třebovských stěn u obce Skuhrov, kde byly velké pozemky ještě málo obhospodařované po odchodu občanů německé národnosti. Zde byly Aeroklubu přiděleny od Fondu národní obnovy dvě samoty, které měly mimo obytných místností také velké stodoly. To bylo důležité pro uskladnění letadel. Důležité také bylo, že při provádění výcviku bylo umožněno využívat okolní pozemky. Kluzák nebo větroň startoval ve svahovém terénu s použitím gumového lana. Pro tento způsob startu dával zdejší prostor nevyčerpatelné možnosti, neboť bylo možné využít vysoký hřeben Třebovských stěn s převýšením 100 metrů i více. Výcvik byl prováděn již od počátku roku 1946, pořádal se i kurz s účastí zájemců z celé ČSR. Toho roku jsme získali přidělený kluzák Komár 5562 a začátkem roku 1948 další kluzák Honza 5697. Ještě před koncem roku 1948 jsme získali startovací naviják z výroby „Stratílek“ a větroň Krajánek 8662. V dalším roce 1949 jsme pak dostali další větroně Krajánek 8664, Krajánek 8631 a větroň Grunau Baby 1b 8335.
Tímto rokem začíná největší činnost Aeroklubu Česká Třebová. Při startech pomocí startovacího navijáku jsme zjistili, že právě v tomto našem prostoru je hojný výskyt stoupavých proudů, které dávaly možnost dosažení velkých výšek. Také ve svahovém létání bylo s bezmotorovými letouny dosaženo dlouhých časových letů. Na tomto letišti u Skuhrova se létalo ještě v roce 1951, ale s potížemi, protože letiště nebylo úředně schválené a již se prosazovalo nařízení, že všechna letadla musí být zajištěna proti zneužití a že každé letiště musí mít telefonické spojení. Jedním z největších postižení také bylo, že v letech 1950 a 1951 odešlo na vojenskou službu nejvíce létajících členů.
Z těchto příčin zůstal aeroklub bez činnosti. Letadla a veškerý materiál byl převeden do sousedního Aeroklubu Ústí nad Orlicí. Samoty na „Stěnách“ byly zbourány, materiál získali funkcionáři Svazarmu. Velký hangár v České Třebové zabrala vojenská posádka, která se do České Třebové přistěhovala v r. 1951. Po opuštění hangáru vojskem převzalo hangár do užívání zdejší JZD následované Státním statkem. V roce 1987 pak hangár vyhořel a Státní statek vše dokonale zplanýroval…
Během „vlády jedné strany“ se výcviku létání účastnilo jen několik jedinců v Ústí nad Orlicí, kde se za velké podpory Svazarmu a Okresního národního výboru vybudovalo letiště s velkými perspektivami. V České Třebové v tomto období provozovaly činnost dva modelářské kluby s vysokou úrovní práce. Svědčí o tom mnoho vynikajících výsledků, nejlepších umístění a respekt, který si získaly na soutěžích, kterých se zúčastnily. Od roku 1991 byla činnost Aeroklubu Česká Třebová opět obnovena. Zdejší nově založený aeroklub chce provozovat létání s leteckými, rádiem řízenými modely a ultralehkými letouny. Plochu pro provozování těchto činností jsme získali pronájmem od zemědělské společnosti v prostoru severně od města. Na ploše jsme umístili obytnou maringotku a následně chceme postavit objekt pro uskladnění letounu.
Toto naše snažení je poznamenáno nedostatkem finančních prostředků. Proto se obracíme touto cestou s prosbou na místní podnikatele s žádostí o finanční příspěvky. Na okrese Ústí nad Orlicí je 5 letišť, v rámci bývalého Východočeského kraje je 18 aeroklubů a letišť,. V České Třebové bylo v době největší činnosti cca 50 aktivních členů. Po čtyřicetiletém přerušení činnosti, kdy začínáme po třetí, mají naši členové tři motorová rogala. Mají také za cíl probudit zájem o létání u českotřebovské veřejnosti tak, jako tomu bylo před 45 lety. Obracíme se také na občany, kteří mají z činnosti bývalého aeroklubu nebo MLL nějaké fotografie či písemné materiály, aby je poskytli pro kroniku našeho aeroklubu. Materiály můžete předat na našich schůzkách, které pořádáme každý lichý týden v pondělí od 19 hodin v restauraci Křib. Zde také rádi přijmeme nové členy se zájmem o leteckou činnost a její propagaci. Stále platí naše heslo: „Vzduch je naše moře“.
Josef Gregor 1996